Po téměř dvou letech půstu od konce či pauzy časopisu Muzikus mám zase možnost si osahat něco nového z ozvučovací elektroniky a podělit se o svůj názor s velectěným čtenářstvem, byť už ne na křídovém papíře. Nuž, s radostí téměř psejčí tak nyní činím.
Hodně zesáků a aktivních beden v pulzním režimu mi prošlo rukama a bydlištěm. I na bezdráty došlo. Ale takhle uceleně, příkladně a kompaktně zvučící věc jsem v rukách ještě neměl.
V ceně zhruba do devatenánácti tisíc podle toho, kde ji nakoupíte, dostanete domů docela výkonnou reprobednu, kterážto chodí jak na baterky, tak do zásuvky. Na baterky zahraje asi jedenáct hodin, podle výkonu a v zásuvce, jak dlouho chcete. Vstupy má jak drátové, tak i klasicky bezdrátové a ty jsou po Bluetooth. Vevnitř má reprobox polohový senzor, který upraví jeho vnitřní ekvalizér podle toho, na kterou stranu bednu naklopíte, a který její vyzařovací úhel proto využijete. A pokud jest potřeba vyššího výkonu, můžete ji po linkovém kabelu připojit dál a dál, k subwooferu nebo k čemukoliv dalšímu potřebnému, třeba sadě aktivních line array reprobeden, byť už třeba ne na baterku. Prostě a hodně zjednodušeně – taková hodně univerzální chytrá horákyně mezi „péáčkovými“ reprobednami. Do zásuvky i na baterky, s kabelem i bez něj…
Linkový vstup, který obvykle nepotřebuje tak nízkou latenci (i.e. zpoždění průchodu signálu zařízením), zvládne o něco pomalejší Bluetooth s výhodou, že tak k bedně připojíte prakticky každý aspoň trochu chytrý mobil. Dvě linky určené pro mikrofon a nástroj, asi elektrofonickou kytaru, ale můžete si vybrat i jiný, vyžadují latenci nižší, tedy přenos svižnější, proto je pro ně použit přenos příslušný bezdrátovým mikrofonům a nástrojovým linkám. A pokud by i tak latence vadily, můžete rozmotat a použít standardní stíněné kabely.
Vývojově Bose S1 Pro+ následuje po reproboxu Bose S1 Pro. Ta měla či má taky baterky a vstup Bluetooth. Oproti němu má S1 Pro+, mimo jiné, zejména více zdigitalizované, a tím i bohatější ovládání s menším počtem hejblátek udělaných víceúčelově. Další novotou jsou zabudované transportní a dobíjecí schrány pro bezdrátové vysílačky připojitelné konektorovým koncem ke zmíněnému mikrofonu (XLR) a elektrické kytaře (TRS jack ¼“). A taky dálkové ovládání přes mobilní aplikace je nové.
Název Blue-Tooth se odvolává na dánského krále Haralda Modrozuba a symbol této bezdrátové sběrnice vznikl kombinací starogermánských run značících H a B. Vzpomněli si na něj, protože v 10. století ukončil rozepře mezi několika místními kmeny a umožnil jejich spolupráci, podobně jako sběrnice Blue-Tooth podporuje komunikaci mezi zařízeními různých výrobců. Byl vytvořen v roce 1994 švédskou firmou Ericsson.
Popis vnější
Reprobox rozměry i tvarem připomínající snad větší a o něco tlustější dámskou kabelku, asi dost nacpanou, protože má 6,8 kg. Má tvar jakéhosi osmistěnu se zaoblenými rohy. Pokud se stranově orientujete podle firemního loga, tak přední stěnu za firemní značkou obsadily reproduktory kryté bytelnou ocelovou mřížkou. Ta je pro zpevnění ještě zahnutá za rohy do stran. Vpředu za ní jsou dva výškové reproduktory umístěné sice vedle sebe, ale osami navzájem orientované mimoběžně. Vývojáři určitě vědí proč. Za nimi je středový reproduktor o průměru snad 6 palců s malými bass-reflexovými otvory umístěnými v obou horních rozích.
Nahoře najdete transportní ucho, dolní stěna je lemována gumovými nožkami, na nichž může přístroj stát. Její zadní část je pod tupým úhlem zvednutá a tvoří onu osmou stěnu, na níž může reprobedna stát taky, a taky na gumových nožkách, leč s reproduktory obrácenými mírně vzhůru, pokud je tak potřeba. V této stěně je navíc hnízdo pro zaboření nosné tyče o průměru 35 mm (1,38“), pokud by se mělo naopak hrát s výšky.
Bočních a zadních stěn má bedna celkem čtyři. Odpředu doleva najdete panel se třemi ovladači pro každý z uvedených vstupů. Za něj dozadu jde panel s jejich konektory, hlavním vypínačem a dvěma šachtami s konektory mikro-USB pro úschovu a dobíjení vysílaček, jež jsou sesynchronizovány se dvěma z těch tří vstupů a umožňují jim tak bezdrátový provoz. Všechny tři vstupy ale mohou být připojeny i analogově přes běžné konektory XLR nebo čtvrtpalcový jack. Třetí ze vstupů může nabrat signál pomocí velkého čtvrtpalcového či malého osmino-palcového jacka, přes USB, anebo taky bezdrátově prostřednictvím Blue-Tooth, ježto se spáruje s jakýmkoliv zařízením vybaveným tímtéž.
Pod vstupními konektory najdete už jen linkový výstup na XLR, síťovou napájecí samici typu Schuco (stejnou jako je třeba v počítačích) a hlavní vypínač celého toho stroje. Boční stěna vpravo od čela je volná a stěna šikmo dozadu za ní má jen malé gumové kolejničky, pokud by bedna měla stát zrovna na nich. Toť tedy krátká cesta okolo bedny.
Funkce
Selžou-li všechny ovládací pokusy, sáhni po manuálu. Pokud chceš ušetřit čas, sáhni po něm hned. Nemám teď na mysli ty povinné plky přibalené na papíře, že se to nemá házet do popelnice, nestrkat elektriku do vody a podobně, ale naklikat rovnou firemní internetovou stránku s moudrým a obsáhlým pdf.
Přiložené miniaturní vysílačky – jedna zakončená XLR samicí pro zasunutí do mikrofonu, druhá vybavená výklopným čtvrtpalcovým jackem pro zasunutí do kytary, se po nakolejení a zasunutí do příslušných šachet samy mechanicky připojí přes USB-C konektory do vnitřní nabíječky a „jest li“ potřeba, nabíjejí se. V případě potřeby či nouze je lze nabíjet i externě. Na každé z vysílaček je hlavní vypínač, po jehož stisknutí se vysílačka spáruje s příslušným přijímačem v bedně. Vedle něj je ještě tlačítko Mute pro dočasné odpojení signálu při zachování spojení. Obě bez problémů fungují na vzdálenost více než 10 metrů při přímé viditelnosti přístrojů.
Podobně jako třeba firmy Neumann nebo Sennheiser, stejně tak i značka Bose hrdě nese jméno svého zakladatele. Dr. Amar Bose ji založil v roce 1964. 35 let po svém narození a 8 let po získání doktorátu na Massachusetts Institute of Technology. V roce 1972 založili první pobočku mimo USA, v Německu, tehdy pochopitelně v té západní části. Jako snad všechny elektroakustické firmy, skoro žádnou neuživí jen a pouze pódiové ozvučení, ale pronikají do různých elektroakustických oblastí. V roce 1986 představili prototyp hluk omezujících sluchátek do letadel, v roce 1993 realizovali svoji technickou představu o rozhlasovém přijímači. Známé je jejich kompaktní ozvučení komerčních prostor a zvukové systémy do aut. Mimochodem se zvukovými systémy různě prostorově i elektricky propojujícími několik či mnoho reproduktorů úspěšně pronikli na trh už mnohokrát.
U prvních dvou vstupů lze stisknutím regulátoru volit změnu hlasitosti, chcete-li zisku, potom ve dvou pásmech ekvalizaci, lidově basy a výšky, a taky ještě úroveň dozvuku nazvanou Reverb. Tu u posledního vstupu se dvěma jacky a Bluetooth nastavovat nelze. Přítomnost signálu na vstupu ukáže zelený proužek LED vedený elegantně přes roh reproboxu mezi levým bočním a levým zadním panelem. Při přepísknutí vstupu proužek cudně zčervená.
Po dlouhém stisku regulačního tlačítko-knoflíku u prvního a druhého vstupu přístroj nabídne další volby. A tož:
- Volba Tone Match spustí autoekvalizační režim, ježto má dát hlasu či nástroji co nejpřirozenější barvu. Dá se nastavit ekvalizace vyladěnou buď pro mikrofon, pro instrument, anebo ji vypnout. Je pravda, že zahuhlanější zvuk po takovém zásahu ožije a projasní se. Jeho nastavení se dá upřesňovat v mobilní aplikaci, jež dokáže celý tento systém ovládat na dálku.
- Volba Insert předpokládá audio vstup bezdrátový a do jacka příslušného k této lince vsunete místo analogového vstupu efektovou smyčku podle vlastní volby. Volba je Auto, kdy si o přítomnosti efektu rozhodne sám přístroj, anebo vypnout – Off.
- Volbou Wireless rozhodnete, který vysílač má vysílat do kterého vstupu. Volby jsou opět mezi Auto a Off.
- Volba Expanders zprovozní úrovňový procesor, který utlumí slabší zvuky a zesílí ty silnější. Funguje tak jako šumový filtr. Nastavíte „chci“ nebo „nechci“.
U třetího vstupu, jež pravděpodobně předpokládá použití nějakého zvukařsky už ošetřeného signálu, jsou volby jinak.
- Při krátkém stisku digitálního regulačního knoflíko-tlačítka nenabíhá volba dozvuku. Jinak je menu po krátkém stisku shodné jako u prvních dvou vstupů.
Po dlouhém stisku tlačítko-knoflíku je ale vše jinak a nabíhají tyto volby:
- Volba Auto Off nastaví automatické vypnutí přístroje po čtyřech hodinách nečinnosti zařízení, tedy nepřítomnosti signálu, pokud mezitím nesáhnete ani na nastavení.
- Volba Live Stream umožní digitální zvukový výstup do konektoru USB-C pro účely nějakého dalšího zpracování, třeba monitoringu nebo digitálního záznamu.
- Volba Sub EQ provede subwooferovou ekvalizaci signálu do výstupu Line Out, tedy „okouše“ vše do formátu, jaký potřebují subwoofery (tedy subbasové bedny společné pro oba stereo kanály). Jednoduše – ořeže v tomto výstupu výšky a středy nad 100 Hz, aby ze subwooferu nehrály a nekazily tak stereofonní lokalizaci. Volba ošetřuje případ, že by byl k zařízení připojen aktivní subwoofer, který by zmíněný filtr sám neměl. Anebo by byla jako subwoofer použita třeba nějaká normální celopásmová reprobedna.
- Volba Expanders funguje stejně jako u prvního a druhého vstupu. Zvýrazní dynamiku skladby a trochu ořeže šum.
Detailní parametry většiny těchto voleb lze navíc ještě doladit na dálku z mobilní aplikace bez nepohodlí, že byste někde museli stát, vlát či hrbit se a kroutit malým počtem knoflíků při blbém osvětlení.
Dojmy osobní
Bluetooth se spáruje vcelku rychle a bez obtíží. Vyhledávání zdroje indikuje blikající modrá, nález a spojení signalizuje bílá LED.
Všechny uvedené volby jsem si vyzkoušel a všechny velmi dobře fungovaly. Reprobedna hraje na udávaný příkon příjemně hlasitě, v interiéru i venku. Pokud ji budete používat pro hudbu, tak na příjemně dýchající basy budete nejspíš potřebovat nějaký ten zmíněný subwoofer. K vyzkoušení mi firma poslala dva typy subwooferů – menší Bose SUB1 a mnohem větší SUB2. S oběma po krátkém nastavení hrál zapůjčený satelit v pohodě a bez problémů. Bose SUB1 mi přišel v dvojím balení – jednak s lehkým jednoduchým, snad i průzvučným obalem, který může bednu krýt i za provozu při mírném nevlídnu, a druhý opravdu transportní hutně polstrovaný s uchy, vysouvacím kufrovým uchem a s kufrovými kolečky. Pro Bose SUB2 lze snad něco podobného dokoupit u distributora extra.
Závěr
Americká firma Bose z Framinghamu ze státu Massachusetts) vždycky uplatňovala svůj vlastní technický přístup a myslím, že valnou většinou úspěšně. Pořizovací cena jejich výrobků sice nebývá úplně za šikmookou hubičku, ale propracované detaily a bytelné provedení poslouží nejspíš každému uživateli jež potřebuje prezentovat hlas či hudbu, ať už v kontaktu s běžnou zásuvkovou elektřinou, anebo několik dost dlouhých hodin i bez ní. Palec vzhůru, klobouk dolů – tohle se povedlo.
autor Mojmír Mohapl