Analogový rhythm designer RD-6 je návratem klasického drum machinu z počátku osmdesátých let, ovšem s řadou podstatných vylepšení. Firma Behringer nabízí věrně znějící a analogově tvořené zvuky, stejný způsob programování ale mnohem širší konektivitu přístroje, který stál na počátku celého jednoho hudebního stylu, a který s nadšením využívala řada muzikantů nejen elektronických odnoží muziky ale i z experimentální rockové scény.
Skrývá se za tím moc hezký příběh. Má svého hrdinu – potomka moudrých rodičů, kteří ho láskou vychovali, jak nejlépe uměli. Okolí ho ale odsuzovalo jako outsidera. Jen proto, že byl jiný, zvláštní a lidé mu nerozuměli. Nakonec ho vypudili, vykopli za brány města. Odešel sám do lesů, putoval, strádal, až potkal někoho, kdo by schopen vidět jeho vnitřní světlo, svého mistra učitele. Hrdina se nakonec vrátil domů, osvobodil své město od nepřátel a davy ho oslavovaly.
Ano, davy ho skutečně oslavovaly, zpocení, s rukama nahoře, šťastní tak, že by se nejraději utancovali k smrti.
Legenda, kterou můžete mít
Předkládám tu sice ohraný mustr mnoha pohádek, románů, komiksů, dobrodužných filmů, ale je to taky skutečný příběh analogových mašinek Roland TR-606 a Roland TB-303. A ihned si upřesněme, že tenhle článek popisuje produkty firmy Behringer, s uctivou poklonou konkurenční firmě Roland. Ta své mašinky z osmdesátých let v originální podobě nevyrábí. Behringer tedy uchopil šanci a předložil muzikantům legendu, a to s několika podstatnými vylepšeními a za velmi, velmi příznivou cenu.
Abychom byli úplně přesní, hrdinové jsou dva bratři. Tenhle text se ale zaměří především na Behringer RD-6, v dalším článku popíšeme Behringer TD-3.
Roland začal vyrábět TR-606 a TB-303 v roce 1981. Úkolem drum maschinu a basového syntezátoru/sekvenceru bylo poskytnout muzikantům elektronické spoluhráče, se kterými by mohli (zejména) cvičit. Tedy nahradit bubeníka a baskytaristu. Jenomže muzikanti – a podezíral bych z toho zejména kytaristy a klávesáky – se těmito mašinkami nesžili. Nenaučili se s nimi pracovat, nelíbily se jim umělé zvuky, přišlo jim složité programování… Postupně tuhle cestu zavrhli, přístroje odložili do kouta, a nakonec je odnesli do bazarů a zastaváren. A ten poslední zmíněný krok byl asi nejdůležitějším momentem v příběhu TR-606 a TB-303.
V bazarech je za babku objevili lidé ochotní experimentovat, z velké části elektroničtí muzikanti. A to, co původní cílové skupině uživatelů TR-606 a TB-303 nevyhovovalo a přišlo jim omezující, přetvořili noví majitelé ve výhodu. Tohle je vůbec důležitý moment ve filozofii umění – limity nás posunují dopředu, omezení dokáže vyprovokovat kreativitu. Z mašinek odložených v bazaru se zrodil celý nový hudební žánr – acid house, a to především díky specifické architektuře basového syntezátoru TB-303.
Ovšem používali je i muzikanti z dalších koutů hudebního spektra, tvůrci jako Aphex Twin, Dazzle Ships, Uwe Schmidt, Plastikman… Nine Inch Nails využili TR-606 ve své skladbě Closer, vyřádila se s ním americká punkrocková a noisová kapale Big Black a mnoho dalších, Massive Attack s ním nahráli několik skadeb pro album Protection, v jehož bookletu se objevuje i fotografie tohoto drum machinu.
Behringrova barevná variace
Pojďme se konečně bavit o Behringer RD-6. Jde o groove box s velmi intuitivním ovládáním a programováním. Jeho logika je trochu odlišná pro uživatele soudobých drum machinů, který do téhle oblasti proniká časově pozpátku, tedy od těch novějších zařízení postupně objevuje jejich předky. I ten ale velmi brzy zjistí, že je to jiskrně chytré a na ovládání jednoduché zařízení. Rytmický pattern, který máte v hlavě, na něm naprogramujete velmi snadno a rychle. A zároveň vás může mašinka a její logika inspirovat a navést k tvorbě rytmických smyček, na které byste jinak nepřišli.
Už krabice s RD-6 napovídá, že zařízení je velmi lehoučké. A po jeho vybalení se usmějete, že je opravdu jako pírko. Váží pouhých 700 gramů. Ano, je to plastová mašinka, ale s tím si ji už pořizujete. Původní přístroje byly vyrobené z plastu se stříbrnou povrchovou úpravou, jakou znáte například ze starších typů levné elektroniky. Behringer vám tuto úpravu nabízí také, ale zároveň umožňuje to, co sotva uvidíte u jiného výrobce groove boxů a podobných zařízení: Můžete si vybrat z několika barev a povrchových úprav plastu pro svůj RD-6.
Osobně mne nadchl průhledný zelený (a ze spodní části matný bílý) plast zařízení, které mám tu čest testovat. Přes průhledné šasi vidíte trochu do střev, a to vás bude bavit. Zároveň je povrch matný a trochu zdrsnělý. Na druhou stranu Behringer TD-3, který mi kolegové z BaSys pro Audio poslali, má lesklou tmavě fialovou úpravu, která působí o něco méně plastově a taky se mi moc líbí. Těžko poradit, které pojetí si vybrat, když můžete mít ještě světle a tmavě modré, červené, oranžové, žluté i černé.
Knoflíky všech barevných variací jsou stříbrné, plastové a ano, působí lacině. Ale to je přesně ten pocit, který budete mít i z předlohy. Tohle zařízení si pořídíte právě s nadšením do jeho jednoduchosti, retro plastového vzhledu, což jsou vlastnosti, které zároveň stlačily jeho cenu velmi nízko. A mluvíme tady jen o plastových knoflících potenciometrů, ve skutečnosti potenciometry působí stabilně, jejich chod je plynulý a nehrozí, že by vám stříbrné knoflíky zůstaly v ruce.
O perkusi víc
Behringer RD-6 nabízí osm analogově syntetizovaných perkusních zvuků, to už je první rozdíl od předlohy, která měla pouze sedm zvuků.
Jsou to: kopák (BD), virbl (SD), hluboký tom (LT), vysoký tom (HT), činel (CY), clap (CP), zavřená hi-hata (CH), otevřená hi-hata (OH).
Zvuky vybíráte – a to je právě charakteristika tohoto klasického drum machinu, kterým se liší od následovníků – pomocí otočného osmipolohového přepínače. A dodatečně ještě pomocí sousedního dvoupolohového přepínače, díky kterému polohu určenou pro zvuk činelu (CY jako cymbal), můžete přepnout do zvuku clap (CP). Skvěle znějící a mixem průrazně prostupující clap je právě tím přidaným zvukem. Buďte bez obav, clap a činel nezabírají jednu zvukovou stopu, můžete je mít v jednom kroku zároveň.
Napsal jsem osmipolohový přepínač, ale z textu vyplývá, že je na něm jen sedm zvuků. Je to tím, že první poloha je AC, čili akcent. Jím zkrátka přidáte akcent na příslušnou polohu sekvenceru, programujete tedy akcenty stejným způsobem jako zvuky. Akcent zesílí všechny zvuky v daném kroku najednou, nemůžeme si tedy vybrat, že chceme akcentovat například pouze kopák, aniž bychom zesílili hi-hat na stejném kroku.
To, jak silný akcent bude, nebo to, jak nahlas jednotlivé zvuky hrají, určujeme šesti knoflíky hlasitosti. Ano, ty už nejsou pro úplně každý zvuk, jeden potenciometr sdílejí oba tomy, jeden obě hi-haty a jeden činel a clap.
Neúnavný běh sekvenceru
Když už víme, jak vybrat zvuk dané perkuse, pojďme se podívat, kam jej můžeme naprogramovat. Máme před sebou dlouhou řadu šestnácti tlačítek, která představují jednotlivé kroky sekvenceru. Pokud jste to nyní přepočítali, víte, že je tam tlačítek sedmnáct, to první ale nepatří sekvenceru, ale je to přepínač různých funkcí, jakýsi shift.
Sekvencer běží rychlostí, kterou mu určíme pomocí potenciometru Tempo. Protože RD-6 nemá žádný displej, nevíme v jakém BPM (beat per minute, úder za minutu) se pohybujeme, přístroj nabízí škálu od 40 do 300 BPM. Pokud bychom přesnou hodnotu potřebovali, můžeme to vyřešit tím, že přístroj sekvenčně spárujeme s jiným zařízením, které BPM ukazuje. Možnosti konektivity RD-6 jsou obrovské (o tom později).
Odlišností tohoto drum-machinu (stejně jako jeho předlohy) od řady jiných programovatelných sekvencerů je, že programujeme pouze, pokud sekvencer běží. Nejdřív jej tedy musíme spustit tlačítkem Start/Stop a až potom můžeme zadávat, na kterém kroku má daná perkuse zahrát.
Pokud sekvencer neběží, jeho tlačítka mají jinou funkci – jsou to paměťová místa pro uložení daného rytmického patternu. Těch můžeme uložit 2krát 16, jelikož máme k dispozici přepínání tlačítkem Pattern Group I/II.
Specifikem a řekl bych, že i výhodou Behringer RD-6 je, že cokoliv do sekvenceru naprogramuje, se ihned uloží. Poslední náš zásah zůstane v paměti, nehrozí tedy, že bychom náš pattern ztratili.
Vysvětlili jsme si tedy základy toho, jak programovat, a vidíte: je to velmi prosté. Pojďme se tedy rychle podívat na další části přístroje.
Distoooorrrrršššššn a zvuk 606
Celkový výstup zvuku ovládáme knoflíkem pro hlasitost na pravé straně. Než ale zvuk vyšleme ven, můžeme se rozhodnout, zda mu nepřidáme specifický charakter díky sekci Distortion. A pozor, to je další dárek od Behringeru – původní stroj zkreslující sekci neměl.
Zkreslení se vám bude líbit, dává zvuku ty správné grády, tak jak to známe z elektronické muziky. Ale možná vám bude líto zvuky perkusí „ničit“. Ještě jsme totiž neřekli, jaké zvuky to jsou. Excelentní. Ve zvucích je RD-6 věrnou kopií předlohy, proto díky němu získáte opravdu klasické zvuky rané elektronické muziky. Pro ně se i vžilo označení vycházející z původního přístroje: pakliže muzikanti popisují určitý zvuk kopáku nebo virblu mohou říkat, že je to 606 kick drum, respektive 606 snare a podobně.
Konektivitou RD-6 vyhrává
Obrovsky silnou zbraní RD-6 od Berhringeru je jeho konektivita. Pokud toužíte vlastnit původní TR-606 z osmdesátých let minulého století, není to až takový problém. Na e-bay brzy zjistíte, že se dají z druhé ruky stále koupit a že překvapivě nestojí moc – dají se sehnat už za ceny začínající v přepočtu na deseti tisících korun. Osobně bych ale takový drum machine nekupoval zejména z důvodu konektivity. Měl bych velmi svázané ruce při jeho kombinaci s ostatními nástroji a při zapojování do mixu.
Tohle naopak Behringer vůbec nepodcenil, a dokonce i u drum machinu z této dostupné cenové kategorie nabízí zcela kompletní možnosti synchronizace a zapojení.
Máme tu: Sync In a Sync Out na vrchní desce přístroje, tedy zdířky pro malý jack určené k synchronizaci s ostatními přístroji pracujícími se sekvencerem, dále máme dvě zdířky Trigger Out, jednu označenou jako LT a jedu jako HT. Ty nám umožňují spouštět zvuk, sekvenci, sampl a podobně z jiného zařízení, a to v rytmu, který naprogramujeme pro hluboký nebo vysoký tom. Inspirativní! Horní panel končí výstupem na sluchátka.
Je to málo nebo hodně? Je to teprve začátek, pojďme na zadní panel: USB zdířka. Proč? Ano, můžeme přístroj spojit s počítačem a aktualizovat si software, ale hlavně, si můžeme přes USB synchronizovat RD-6 s naším DAW v počítači prostřednictvím MIDI-USB konektivity! To znamená, že ani nepotřebujeme MIDI vstup a výstup na zvukové kartě a RD-6 se rytmicky sladí s naším hudebním softwarem.
Jdeme dál: zdířky MIDI In, MIDI Out pro synchronizaci pomocí MIDI kabelu. Zdířka Start/Stop, kam můžeme velkým jackem připojit pedál, kterým budeme RD-6 spouštět a zastavovat a uvolníme si díky tomu ruce. Zdířka na velký jack Mix Out. A teď: máme tu šest zdířek na malé jacky, které slouží jako samostatné výstupy pro jednotlivé hlasy (perkusní zvuky), konkrétně pro kopák, virbl, oba tomy (v jedné zdířce), činel, clap (tentokrát činel a clap odděleně, takže pokud nám vadilo, že si nemůžeme každý z těchto dvou zvuků zesilovat zvlášť, tyto dvě zdířky náš problém řeší) a jedna zdířka pro obě hi-haty otevřenou i zavřenou. Platí, že zvuk, který vyvedeme samostatným výstupem, nebude ve výstupu Mix Out.
Konektivita je obrovsky silnou stránkou RD-6, a to nám ještě více docvakne, pokud RD-6 porovnáme s ostatními drum-machiny této cenové kategorie. Sám mám velmi rád řadu Korg Volca, jenomže slavným „volkám“ nezbývá nic jiného, než na vrchní a zadní panel RD-6 koukat s otevřenou pusou. Z hlediska ochoty spojit se s kamarády, si můj věrný Volca Drum vedle RD-6 musí připadat jako autista.
Při synchronizaci prostřednictvím Sync s jiným zařízením si musíme nastudovat v jakém PPQ (pulses per quater note) informace předává a přebírá, RD-6 nám dává na výběr 2PPQ, 24PPQ nebo 48PPQ.
Tanec s RD-6 pro pokročilé
Behringer RD-6 má ještě spoustu dalších zajímavých funkcí a schopností. Pojďme se do něj hlouběji ponořit.
Tlačítkem Pattern Groups přepínáme mezi dvěma skupinami po 16 patternech, výhodou je, že se nový pattern začne hrát přesně po dohrání toho prvního, proto můžeme tlačítko chápat jako jakési přepínání mezi dvěma částmi stejného patternu, pokud si je například pod tlačítko 1 v obou skupinách uložíme.
Můžeme měnit délku sekvence tím, že pomocí současného stisknutí tlačítka Function a jednoho z tlačítek kroků sekvenceru vybereme poslední krok sekvence.
Přístroj má i funkci „random“, tedy možnost náhodného výběru patternu. Když vymažeme pattern a potom současně stiskneme Clear a Start/Stop a přístroj sám nabízí náhodně vytvořené patterny po každém opětovném stisku.
RD-6 má také funkci živého zaznamenávání beatů, kdy přidáme například hi-hatu nikoliv programováním sekvenceru, ale tím, že v zamýšleném rytmu zahrajeme na tlačítko Tap (to neslouží k „tapování“ tempa).
Kopírování patternů je jednoduché. Stiskem a držením tlačítka Function a stiskem kroku 13, u kterého je zároveň popisek CPY, zkopírujeme aktuální pattern, na kterém stojíme. A stejným způsobem a tlačítkem 14 (s popiskem PST) pattern vložíme. Nejprve se ale musíme bez držení Function přepnout na tlačítko, pod které chceme zkopírovaný pattern uložit.
Mazání, kopírování, vkládání patternů pod příslušným tlačítkem provádíme při zastaveném sekvenceru. Pokud sekvencer běží, můžeme k úpravě existujícího patternu použít funkci Sweep Erase, kdy vymažeme přesně ty údery (například hi-haty, pokud otočný přepínač ukazuje polohu hi-hat), které by zahrály během doby, kdy držíme tlačítko Clear.
Co znamenají módy Pattern a Track
Berhringer RD-6 disponuje ještě jedním ovládacím prvkem, ke kterému jsme se dosud nedostali. Je to otočný přepínač Mode, kterým přepínáme mezi módy Track a Pattern, přičemž oba mají dvě položky: Writte a Play.
Vybereme-li Mode/Pattern/Play, přehráváme vytvořené patterny a živě je vybíráme. Nový začne hrát v momentě, kdy ten původní dohraje, což znamená, že s RD-6 lze krásně proměňovat patterny během skladby. Můžeme za sebou také seřadit, řetězit sekvenci patternů, která se pak bude stále opakovat. I to je snadné: když v Módu Play současně stiskneme dvě tlačítka sekvenceru, budou se nám postupně přehrávat patterny mezi těmito tlačítky seřazené.
V módu Play také můžeme používat tlačítko Tap pro restartování aktuálního patternu, po stisku tlačítka začne pattern běžet ihned od svého začátku.
Prodloužení nebo zkrácení zvuku otevřené hi-haty
Možná vám chybí, že kromě zesilování hlasitosti, nemůžeme zvuk jednotlivých perkusí nijak upravovat, není to ale docela pravda. U otevřené hi-haty můžeme měnit délku jejího dozvuku. Děje se tak v případě, kdy přehráváme pattern s naprogramovanými otevřenými hi-hatami, máme tuto perkusi vybranou otočným přepínačem, a za soustavného držení tlačítka Function otáčíme potenciometrem pro výběr tempa. Bez stisku tlačítka bychom si rozhodili tempo, se stiskem ale uřízneme nebo prodloužíme zvuk otevřené hi-haty.
Jak vytvářet skladby? Track neboli Song mode
Přepněme otočným přepínačem Mode do režimu Track/Writte a pojďme se naučit něco dalšího. RD-6 umí vytvářet a ukládat skladby vytvořené z mnoha patternů. K uložení slouží osm paměťových míst, která se skrývají pod prvním otočným přepínačem, tím, který obvykle slouží k výběru jednotlivých zvuků bicí soupravy.
Na těchto osm míst můžeme uložit naše skladby, které vzniknou řetězením několika patternů. Teď si musíme udělat trochu pořádek v pojmech: To, co se nám přehraje například pod tlačítkem patternu 1 je rytmický pattern, může se stále opakovat – pokud zahraje jednou, v řeči RD-6 odehrál jeden takt, anglicky bar. A můžeme si všimnout, že pod tlačítky sekvenceru máme řadu čísel označených jako Bar. Skladbu budeme komponovat právě z těchto bars, tedy taktů. Kolik jich za sebou můžeme seřadit? Teď se podržte, 250 – napovídají o tom právě ta čísla označená jako Bar, kde najdeme i hodnoty 100 a 200.
Je výborné, že nám RD-6 dává až takhle absurdní počet taktů, které za sebe můžeme řadit. Na mnoha drum machinech, a bohužel to musím říci i o své Artrurii Drumbrute Impact, máte možnost seřadit pouze tolik patternů, kolik je tlačítek sekvenceru, tedy 16, a ta vám velmi brzy dojdou. Chceme-li vytvořit song, který má nějakou předehru, sloku, refrén, bridge, sloku, refrén atd. a každá z těch částí se skládá například ze 4 patternů (taktů) byť stejných, velmi brzy dojdeme k číslu 16 a končíme. Ne tak u RD-6!
Protože RD-6 nemá žádný displej, který by nám psal, co právě děláme, kde stojíme a podobně, musíme se spokojit s tím, že s námi komunikuje jen pomocí rozsvěcení či blikání diod. I téhle řeči však lze porozumět.
Naši skladbu tvoříme tak, že se postavíme na příslušný slot pro uložení skladby do paměti, jsme v Track/Writte. Pak zmáčkneme tlačítko Clear, čímž se ubezpečíme, že jsme na Bar 1, tedy na začátku našeho řetězce. Nad jedničkou nám bliká dioda. Programujeme i tady při běžícím sekvenceru. Bliká nám 1 a my zmáčkneme tlačítko například 3, tím dáváme najevo, že jako první takt se přehraje pattern číslo 3, zmáčkneme tlačítko Next a rozbliká se nám dioda na dvojce, ta se nás ptá, který pattern se má přehrát na druhém taktu, vybereme například pattern 6, zmáčkneme Next, rozbliká se dioda nad třetím tlačítkem… Takto postupujeme až do konce naší skladby. Pak musíme přístroji oznámit, že jsme programování songu ukončili, proto stiskneme tlačítko Clear, následně Writte/Next a za ním tlačítko Start/Stop. Tím máme naši skladbu hotovou a uloženou v příslušném šuplíčku.
Hotovou skladbu můžeme upravovat tím, že z ní budeme vybrané takty mazat, nebo do ní vkládat patterny další. K tomu budeme používat tlačítka s přidanou funkcí Del a Ins. Docela jednoduché je také vyměnit jeden pattern ve skladbě za jiný. Dokonce si můžeme do hotové skladby vložit pomyslnou záložku a poté, kdykoliv zmáčkneme tlačítko Next, začne skladba hrát od tohoto místa.
Změna taktu
Na šasi RD-6 najdeme vyznačené čtyři typy rytmů s posuvným čtyřpolohovým přepínačem. Ten nám umožňuje přepínat metrum, ve skutečnosti pouze mění rychlost pohybu sekvenceru tak, abychom pro stejné tempo mohli nastavit jiné metrum – vodítkem, jak pak zadávat beaty, nám bude grafika nad tlačítky sekvenceru. V první poloze, běží RD-6 základní rychlostí, ve které programujeme 16 šestáctinových not. Ve druhé běží dvoujnásobnou rychlostí pro programování v metru 32 not v taktu. Ve třetí běží tříčtvrtinovou rychlostí a programujeme v metru pro trioly osminových not. Ve čtvrté poloze jde o 1 a 1/2 rychlostí pro trioly šestnáctinových not. Pro poslední dva rytmy počítané na tři doby musíme pochopitelně snížit počet kroků na číslo dělitelné třemi, například na dvanáct, jak jsme se to naučili už dříve (rozmístění not nám ukazuje zmíněná grafika).
Závěrem
Mluvíme-li o reinkarnaci drum machinu z osmdesátých let může to u někoho vyvolat dojem, že jde o záležitost pro fajnšmekry, kteří chtějí mít ve sbírce podobnou mašinku, na které vznikly klasické skladby elektronické muziky, a nejde jim přitom o její praktické využití. Jenomže Behringer RD-6 není žádným bizarním přístrojem do sbírky, je to velmi dobrý, skvěle znějící a dobře programovatelný drum machine. V této cenové kategorii nemá na trhu konkurenci. Ostatní přebije konektivitou i tím, že je to větší desktop přístroj, na kterém se snadno programuje. Zcela upřímně si myslím, že kdo nemá drum machine, měl by si pořídit právě tento. Až budete později rozšiřovat svůj set-up o dražší přístroje, tenhle pro vás bude stále využitelný díky široké konektivitě, a hlavně klasickému zvuku, navíc analogově tvořenému. Nejsou to ale pouze začátečníci, kdo si RD-6 pořizují, jsou to opravdu i ti fajnšmekři. Věřím ale, že se jim doma ani ve studiu na RD-6 nepráší.
autor Martin Filip